WC a GP 2018 - rekapitulace

Vloženo: 19.02.2019 0:00:00

Nadprůměrné, téměř jarní počasí o uplynulém víkendu doslova vyhnalo mnoho motorkářů ven. Mezi nimi samozřejmě nechyběli gymkhaneři, jimž sezóna již začala první tratí do mezinárodního šampionátu.  Než se dostane na první výsledky, pojďme si zopakovat, jak se závodilo v minulých sezónách.

 

 

World Competition

Od roku 2015 je pro všechny gymkhanery z celého světa možnost měřit síly i bez cestování do všech blízkých i vzdálených koutů zeměkoule. Již dříve bylo možnost zkusit si několik základních „elementů“/tratí jako GP 8, GP L, Hitch, Grapevine, Sato GP, Shiso GP a další.
S nápadem vytvořit během jedné sezóny několik tratí a spojit je do světového šampionátu přišel před čtyřmi lety Američan James Bush, hlavní postava jízdy kolem kuželů Nového světa. První rok byl spíše testovací, zda o podobné závodění bude zájem. Účast pouhých devíti závodníků (jediným Čechem byl celkově šestý Matouš Landa) na čtyřech tratích by napovídala, že zájem nebude veliký.
Systém vytvořil na základě fair-play, kdy si každý závodník na svém tréninkovém místě postaví danou trať, průjezd si nahraje na video a to nahraje na internet, obvykle na YouTube. Čas na tento průjezd je obvykle od 1. do 19. dne každého měsíce. Čas průjezdu lze zaznamenat časomírou nebo odečtem přímo z videa.
Následující ročník ale přinesl celých deset kol a skoro šedesátku závodníků. Počet našich borců se rozšířil na osm, a přestože nikdo z nich neodjel celý seriál, semínko zábavy a kvalitní tréninkové pomůcky k běžným závodům bylo zaseto. Nejlepším našincem byl sedmý Jan Zapach, v polovině druhé desítky se umístili Michal Žák a Petr Mašek.
Především středočeská, resp. pražská, skupina si tyto závody zamilovala a tak následující ročník 2017 se zúčastnilo celkem třináct Čechů a k tomu dva naši východní sousedi. Jedno kolo ubylo, změnila se výška kuželů na běžně uznané o výšce 45 cm a především autor James Bush začal vytvářet čím dál zajímavější a zábavnější tratě. Tím vzrostl celkový počet závodníků na 79, nově se seriál rozrostl i o Vietnamské a Slovinské gymkhanery. Jan Zapach vylepšil svou pozici na pátou příčku, Petr Mašek skončil osmý, Filip Szymanský sedmnáctý a Jan Bareš se usadil na začátku třetí desítky. Michal Žák se bohužel propadl až na konec třetí desítky, což je důsledek zvýšení kvality celé soutěže. K pořádnému umístění je třeba trénovat a zlepšovat se.

Loňský ročník pokračoval v nastoleném trendu, šampionát zaujal nové jezdce z Ruska, Německa, Španělska, navrátili se jezdci z Ukrajiny a také se přidali další jezdci z „běžných“ gymkhanerských zemí. Nově se také představila možnost vybrat si na některých tratích různé pořadí figur.
První kolo se posunulo na únor, což byl pro naše jezdce celkem oříšek. Naštěstí se alespoň na pár dní teplota vyšplhala nad nulu a zmizel sníh. Nicméně je to daleko od alespoň ucházejících závodních podmínek. Podobně vypadal i březen. Následující kola už probíhala mnohem lépe a daly se tak zajíždět konkurenceschopné časy. Nicméně pražská skupina neudržela zájem a v celkovém pořadí se tak velmi propadla. Tím se otevřela možnost Michalovi Buráňovi, českému objevu roku 2018. Ten do celé sezóny naskočil pozdě, přesto se dokázal dostat v celkovém pořadí na dělené 9.-11. místo.
Loňským vítězem se stal Haruhiko Tsujiie , v současné době nejlepší světový pilot sportovní motorky (jezdí GSXR 1000), druhý skončil loňský šampion Richard van Schouwenburg, poslední příčku na stupních vítězů obsadil Jan Zapach. Nutno podotknout, že tito tři závodníci se střídali na prvních třech místech v jednotlivých kolech ve druhé polovině sezóny a nenechali tak nejvyšší bodovou nadílku nikomu jinému.
Filip Szymanský obsadil 13., Jan Bareš 23., Pavel Zapach 37. místo z celkového počtu 86 závodníků. Další čeští jezdci i přes velkou snahu nedosáhli v celé sezóně na body, umístění je tedy na děleném 45. místě.
Tyto výsledky tak trochu kopírují kvalitu jednotlivých národů. Japonci jsou a ještě dlouhou dobu budou nejlepší na světě. Holanďané drží pomyslné druhé místo, které potvrdili vítězstvím národů na posledním Mistrovstvím Evropy. Možná je od nás troufalé řadit se na třetí příčku na světě, Poláci a Rusové mají několik dobrých závodníků, celkově jsou ale naši borci o kousek lepší.


 

Gymkhana GP

V květnu 2018 letos přibyla další soutěž na podobném principu jako World Competiion, tentokrát její autorství patří Rusům. Ti se do Moto Gymkhany zbláznili a nebyli by to Rusové, aby nepojali celou soutěž ve velkém stylu. Ceny pro nejlepší ruské jezdce, velmi pěkný web s aktuálními a průběžnými výsledky, 247 jezdců z celého světa, především z Ruska a pobaltských zemí, a hlavně ochota ustanovit Moto Gymkhanu jako regulérní motoristický sport uznaný tamním ministerstvem sportu.  Sice se závodilo „pouze“ na šesti tratích podobným systémem jako World Competition, tratě ale byly od poloviny května do poloviny září hned za sebou, pro naše závodníky v hlavní sezóně a tím pádem za pěkného počasí.
První místo i v tomto seriálu obsadil Haruhiko Tsujiie, potvrdil tak pozici současného nejlepšího závodníka světa. Ano, v Japonsku jezdí ještě další, především jezdci na supermotech, ale bez účasti v těch to šampionátech se nemohou pyšnit přídomky světových šampionů.
Druhý celkově skončil Jan Zapach, který do posledního kola bojoval o důležité body s Rusem Pavlem Krezhevskikhim. Toho nakonec odsunul na bronzovou příčku.
Čtvrtá potom skončila Hanako Ito, nejlepší žena světa, pátý Richard van Schouwenburg. Ten nezachytil první kolo a ztratil tak cenné body.
Minimální výška kuželů je v tomto seriálu 30cm, což znamená radikálně jinou závodní stopu oproti běžným 45cm vysokým, které normálně jezdí naši představitelé a také Japonci. Jak naši, tak japonští závodníci použili různé kombinace velikosti kuželů, výsledky jednotlivých kol tak nejsou úplně porovnatelné. Jak je ale vidět, i s takovým handicapem se dá závodit a umisťovat se na pěkných příčkách.
Z našich dalších jezdců skončili 39. Michal Buráň, 114. Pavel Zapach, 177. Václav Senohrábek a 192. Pavel Jungmann.

 

Shrnutí

Tyto světové soutěže jsou velmi kvalitním tréninkem, skvělou zábavou a jednoduchým způsobem, jak si porovnat výkonnost se závodníky po celém světě. Fungují jinak než závody národních šampionátů -  je možnost jet tratě tolikrát, kolikrát jezdec chce, oproti dvěma ostrým průjezdům v národních závodech. Podmínky v kvalitě asfaltu, různé zeměpisné podmínky a rozdíly v počasí jsou pro každého jiné. Přesto je velmi dobře, že podobné soutěže vznikly a získaly si takovou oblibu. Jen bychom byli rádi, aby i u nás došlo k rozšíření a těchto soutěží se účastnilo více a více jezdců.
Možnosti zde jsou, tyto dva seriály s námi budou i v letošní sezóně 2019 – jak jsme již uvedli v úvodu, World Competition totiž právě začalo.