2019 European Championship

Vloženo: 2.6.2019 0:00:00

První červnový víkend se na závodním okruhu ve francouzkém Bourg-en-Bresse sešlo 55 závodníků z celé Evropy, včetně čtveřice vynikajících japonských jezdců, aby poměřili síly a rychlost na závodní trati. Její tvorbu měl na starosti Clément Duval, jeden z předních francouzských jezdců. Vypadala, jako by se Clément inspiroval uličkami francouzských měst a vísek. Velmi úzká, zatočená, s krátkými přejezdy mezi figurami a jako bonus umístěná na mírně nakloněném svahu.



Počasí bylo teplotně nadprůměrné, obloha bez mráčku a strašné vedro se sneslo na jezdce jako mor. Ti se museli držet ve stínu a doplňovat tekutiny, pokud chtěli podat své nejlepší výkony. Pro závodní stroje, především přilnavost jejich pneumatik, bylo takové počasí ale velmi vítané. Smazal se tak rozdíl mezi těmi, kdo měli nahříváky pneumatik (letos poprvé povolené) a těmi, kteří tímto vybavením ještě nedisponují.
Francouzi nepořádají vlastní národní šampionát, zkušenosti jim tak trochu scházely. Přesto se k organizaci postavili čelem a za pomoci Matouše Landy a holandské dvojice Mama a Papa Gymkhana, Helen Moens a Arnaud Margadant, překonali i technický problém se spuštěním časomíry a nastavením systému o závodním dni. Došlo ke zdržení se startem závodu, první kolo tak bylo v polovině přerušeno a pokračovalo se po obědě. Je to malá vada na kráse, která ve výsledku neubrala mnoho na kvalitě závodu a výkonech závodníků.


Závod tohoto formátu je rozdělen na dva dny.
Tréninková sobota je určena na seznámení se s povrchem, naladěním motorky na dané podmínky, možná i poslední tréninkovou přípravu pro ty, kteří by čirou náhodou závod podcenili. Oproti ostatní rokům byly tréninky rozděleny do několika menších tratí a zároveň rozděleny podle výkonových kategorií. Závodníkům, především těm z chvostu pole, chvilku trvalo, než si našli systém, jaký organizátoři zamýšleli. Netrvalo to ale dlouho a nakonec tento systém přispěl k větší bezpečnosti, protože spolu na jedné trati nejezdili jezdci rozdílných výkonových kategorií. 
Velmi pěkným nápadem byla technická přejímka motocyklů, která se provedla najednou. Byla tak příležitost prohlédnout si najednou všechny stroje vyrovnané do dvojstupu a porovnat jednotlivé osobní úpravy podle preferencí jednotlivých jezdců.

Závodní neděle je pro jezdce jedno velké čekání, potom pár minut rozehřátí a závodní jízdy. Toto dvakrát ze sebou. Po vyřešení již míněného problému vše klapalo ráz na ráz a byla to parádní podívaná.
Nedílnou, ba dokonce základní součástí úspěchu v Moto Gymkhaně je přesná navigace na závodní trati. Již jsme zmínili, že tato byla velmi utažená a tím pádem náročná. Mnoho závodníků se buď naprosto ztratilo a ukončilo jízdu nebo udělalo chyby, které znamenaly opakování jednotlivých úseků trati a tím pádem horší časy. To se nevyhnulo ani naprosté špičce a jen to potvrzuje, že v Moto Gymkhaně nestačí být pouze rychlý, ale také přesný a umět si zapamatovat trať.



Z 55 závodníků nedojelo či bylo diskvalifikováno v prvním kole 14 jezdců, ve druhém kole jich takto zůstalo 6. Mezi nimi bohužel i Hanako Ito, jedna z nejlepších žen světa, a Guillaume Pouillot, hlavní organizátor závodu. U něj je to pochopitelné - věnoval se organizaci a jízdu si střihl jaksi mimo.
Mezi nimi naštěstí nebyl náš Jirka Dvořák. V prvním kole si jednu figuru, druhého "šneka" (viz. foto), pro jistotu střihl hned několikrát, aby v něm později už nezabloudil. S časem druhého kola 2:04,27 se zařadil na začátku druhé poloviny startovního pole. Pro nováčka pěkný úspěch.
Jan Bareš po komplikacích předešlých let nachází vlastní jistotu, sžívá se s motorkou a jezdí stabilní časy. Ty mu vynesly 23. místo s časem 1:58,41 v druhém kole.
Petr Mašek zajel tento závod na 20. místě. V prvním kole dvakrát spadl, ve druhém potom obdržel penalizaci +1. Výsledný čas měl tedy 1:56,04.
Matouš Landa naopak v posledním roce nachází chuť závodit a jeho výkon jde pravidelně nahoru. Ve Francii z toho bylo 18. místo díky čisté jizdě druhého kola - 1:54,99.
O pět míst lepší, tedy 13., se umístil Michal Kadár. Diskvalifikací ve druhém kole díky malé chybičce není s výsledkem spokojen. Čas 1:50,97 se mu tedy započetl z úvodního, spíše seznamovacího kola.
Drobná navigační chyba v prvním kole, naprosto čisté druhé kolo s časem 1:49,42, 11. místo celkově. Takový je výsledek pro Filipa Szymanského. Trochu zhoršení oproti loňsku, pořád jde ale o skvělý výsledek.
8. příčka přivítala Ondru Kroupu, který obě dvě kola zajel bez chyby. Ve druhém znatelně snížil čas o necelé 2s na finální 1:46,09. Oproti minulému mistrovství si vylepšil umístění do top 10 a může být právem spokojen.

Protože se poprvé od vzniku závodu jednalo o otevřené mistrovství Evropy s účastí japonců, čistě evropské výsledky byly pro naše závodníky následující:
Jiří Dvořák 26., Jan Bareš 20., Petr Mašek 17., Matouš Landa 15., Michal Kadár 10., Filip Szymanský 8. a Ondřej Kroupa 6.

Než se vrhneme na stupně vítězů, sluší se zmínit, jak si vedla návštěva z kolébky Moto Gymkhany. Hanako Ito jsme již uvedli, pro ni velká škoda. Více úspěchu měli zbylí tři zástupci země vycházejícího slunce. 10. dojel Shigeru Hatekeyama, který po nepovedeném prvním kole dostal čas druhého na hodnotu 1:48,75. 7. s diskvalifikací v prvním kole a časem druhého kola 1:45,65 skončil Hunter Tabibito. Pravděpodobně nejlepší jezdec na superbiku na světě Haruhiko Tsujiie se usadil na 6. příčce s časem 1:44,67, který i přes drobné zaváhání zajel ve druhém kole.
U této ctěné návštěvy ale musíme vzít v úvahu, že závodili na půjčených motorkách. V případě Haruhika sice šlo o motorku postavenou jako kopie jeho vlastní, z pohledu diváka však trpí určitými nedostatky a do finální podoby se ještě bude ladit. Přesto tito jezdci dokázali, že jsou špičkami našeho sportu.

V Evropě dlouhodobě dominují Holanďané a svoji nadvládu potvrdili i letos.
5. místo obsadil Martijn Staplebroek, kterému se jako jednomu z mála povedlo první kolo lépe než druhé. Čas 1:44,64.
O jednu pozici lépe dojel Bert Schuld a stal se tak nejrychlejším dvoutaktem s časem druhého kola 1:44,20. 
3. místo a bronzový pohár si z francie odvezl mistr roku 2017 Bob Stöpler. V prvním kole se dopustil malé chyby. Tu v kole druhém napravil časem 1:42,88.
2. místo a stříbrný pohár si odváží náš závodník Jan Zapach, když dokázal alespoň trochu narušit holandskou nadvládu. Po prvním kole dokonce vedl, v kole druhém svůj čas vylepšil na finální čas 1:41,20. Na zlato to bohužel ale nestačilo. Nicméně jeho stabilní a zlepšující se výkony dávají příslib do budoucích klání.
1. místo, zlatý pohár a potvrzený titul evropského šampiona si z okruhu v Bresse odvezl Richard van Schouwenburg. V prvním kole udělal drobnou navigační chybu a také krátce spadl, druhé už měl ale naprosto čisté s časem 1:40,00.

Mimo celkového pořadí byla také vyhlášena soutěž pro něžné pohlaví, kde dlouhodobě úřaduje trojice skvělých závodnic z Holandska, především několikanásobná šampiónka Lieneke van Popta. Obhájila titul před Marií Geerlings na druhém a Jolandou van Keulen na třetím místě.

Od minulého roku se také vyhlašuje pohár národů, kdy se počítají výsledky podle průměrného času tří nejlepších závodníků z každé země. Holanďané bez zaváhání potvrdili naprostou evropskou dominanci. Vypadá to, že ještě chvíli si toto prvenství udrží. Naši jezdci jim ale pěkně šlapou na paty a tak obhájili loňské druhé místo. Na třetí místo svými výkony i přes jízdu na půjčených strojích dosáhla návštěva z Japonska. Ne, Japonsko se nestalo součástí Evropy, nemusíte se bát. Za své skvělé jízdy, dobrou náladu a především účast v tomto závodě si tuto trofej zaslouží minimálně jako poděkování za návštěvu. Ve světovém měřítku jsou samozřejmě naprostými vládci Moto Gymkhany právě oni.



Jak se říká, sláva vítězům, čest poraženým. A my doplníme - díky všem organizátorům, závodníkům, kamarádům a soupeřům ze nádherný víkend plný přátelství a zdravé rivality.

 

Kompletní výsledky

 

Foto Guillaume Pouillot

Foto Moto Gymkhana Czech - autor Martina Nedělková

 

Videa jednotlivých jízd - MotoGymkhana Nederland